Daleký sever - Island 2009

1 .den středa 23.9.2009

Na cestu do Prahy jsme se vydali 16,30. Cesta v pohodě, k penzionu Oto na Přední Kopanině jsme dorazili před 21,00. Sice jsme neměli zarezervované pokoje (rezervace byla omylem napsána až na druhý den), ale naštěstí měli volno a tak ještě pivko, krátká procházka s výhledy na přistávající letadla a na kutě. https://penzion-otoplus.webnode.cz/ cena 300/osobu/noc

2.den čtvrtek 24.9.2009

Budíček 4,30, následně odvoz auta na parkoviště kousek od hotelu a následně jejich autem na letiště. Nechali jsme se vysadit na terminálu 1 – mimo Evropskou unii – omyl – Island je totiž v Schengenském prostoru, takže lítá ze dvojky.... Takže jsem šel vyřídit letenky k oknu Firotouru a následně už odbavení. Nákup ve Free shopu - Metaxa 1 litr za 219kč.... :-) 7,00 odlet s Travel servisem – let trval 4 hodiny a 11 minut. Viděli jsme břehy Německa, Dánska i dokonce kousek Norska. Až nad Shatlandy a Faery byly mraky, ty nás pak doprovázely i na Islandu během přistání...

Hned po přistání (ještě jsme neměli ani kufry) do Freeshopu pro Brenevin – koupili jsme dvě láhve v plastu – 0,5 litru za 100 kč kus... :-) Před letištěm rychle pár fotek se sluníčkem (báli jsme se, že už více slunce nebude) a do přistaveného autobusu. Přiletěli jsme na mezinárodní letiště Keflavík – do Reykjavíku létají pouze místní letadla – letiště je totiž prakticky v centru města. Vzdálenost Keflavík – Reykjavík je asi 40 km.

Všichni už byli v busech (celkem 4 – 2 Firo a 2 Periscope), ale stále jezdil po pásu jeden kufr – se jmenovkou Mirko Beneš... Průvodce říkal, že šel poprvé na letišti do Ztrát a nálezů hledat ne kufr, ale majitele... Po půlhodinovém hledání se zjistilo, že pán Mirko klidně sedí na svém místě v autobusu... :-) Pak už jsme tedy vyrazili z Keflavíku na poloostrov Reykjanes. První zastávka byla maják Gardskag – nejzápadnější místo poloostrova – teda vlastně dva majáky – starý a nový. Krátká procházka, pár fotek se slunkem, Moňa hledala mušličky... :-)

Další cesta vedla stále zelenou krajinou podél moře do vesnice Hvalnes ke kostelíku s hřbitovem. Tam jsme poprvé viděli jejich typická příjmení -sonn a -dotir... :-) Opět krátká procházka, pár fotek a dále už sopečnou černou pustinou k útesům Reykjanesviti. Tam asi hodinka volno – šplhali jsme po útesech a pozorovali skalní ostrůvek Eldoy – hnízdiště mnoha druhů ptáků, mimo jiné papuchálků, ale ti už v červenci odlétají na volné moře lovit.

Další krátkou zastávkou bylo město Grindavik – nejdůležitějším místem byla banka – na letišti byla totiž zavřená směnárna... Kurz byl asi 7 islandských korun za jednu českou. Ješte jsme hopli do supermarketu pro rybičky na oběd. Byly výborné a ne moc drahé... Taky pivo Viking bylo za solidní peníze i solidně chutnalo... :-)

Předposlední zastávkou na poloostrově byla slavná Modrá laguna – lázně vzniklé z odpadní vody termální elektrárny. Už slavný člen našeho zájezdu Mirko Beneš opět exceloval – podnapilý zakopnul a rozsekal si hubu o sopečné kameny... Oba průvodci jej ošetřovali, museli i zavolat sanitku a ta jej odvezla na hospitalizaci do Keflavické nemocnice... :-) Vstupné asi 22 euro (měli jsme v ceně), převléknout do plavek a honem do horké vody... Měli jsme asi 2 hodiny času na koupel – v ceně byly i tři sauny a bílé bahno, prý výborné na pleť... Dali jsme pivko (čepované, tentokrát dost drahé – asi 100 za kus..). Pak ještě procházka na vyhlídkovou terasu a pokračování jízdy pekelně černou šotolinovou silničkou směr Seltún...

Seltún byla poslední organizovanou zastávkou – moc zajímavé prameny – horká voda i bahno – vše v mnoha barevných kombinacích od černé po červenou a žlutou. Krásně nachystáno pro turisty – mnohé lávky a dřevěné chodníčky... .-) Podle Moni to tam moc smrdělo sirovodíkem (mně se teda nezdálo...).

Pak už jsme dojeli do hotelu Park Inn v Reykjavíku, pěkný 3xxx hotel, kousek od centra, vše super – včetně kávovaru na pokojích... Ještě večer jsem měl domluvenou schůzku s Islanďanem – výměna mincí, proběhla rychle v hotelové lobby.

Po rychlé večeři (těstoviny) jsme ještě s Moňou vyrazili do víru nočního života... Vyrazili jsme do kopce směrem na Perlan. Bylo to asi 2,5 km, poměrně komplikovaně silným večerním provozem. Ale ve finále jsme Perlan našli, vyšli na horní vyhlídkovou terasu, podívali se na vnitřní gejzír a vydali se do již slušného deště zpět směr hotel. Šli jsme jinou cestou – kousek delší – a bohužel déšť pořád sílil... Nakonec jsme se museli dokonce zeptat na pumpě na cestu... Pak už konečně do postele.... Celou noc silný vítr a hustý déšť...

3.den pátek 25.9.2009

Vzhledem k časovému posunu jsem byl vzhůru už velmi brzy, takže kávinka a třídění mincí... :-) Začalo se rozednívat – venku modrá obloha – takže jsem vyrazil do ranního rozbřesku fotit východ slunce... :-) Došel jsem kolem fotbalového a házenkářského stadiónu a pak kolem termálních lázní Laugardalslaug až k moři – tak asi půlhodinové čekání na východ slunce – stále modrá obloha, silný vítr a strašná zima... :-) Po východu rychle na hotel – snídaňka a v 9,00 odjezd na celodenní výlet po trase Zlatého trojúhelníku... :-)

První zastávkou tohoto dne byla skalní rozsedlina mezi euroasijskou a americkou pevninskou deskou Thingvellir. Celkem asi hodinová procházka krásnou scenérií nejprve podél zlomu, pak přímo v něm a následně ke krásnému vodopádu Oxarárfoss.... Chtěli jsme ještě stihnout vyběhnout i na vodopád, ale to jsme už bohužel nezvládli... Chyběla nám čtvrthodinka... :-( Počasí přálo, celou dobu modrá obloha... :-) Z druhého parkoviště jsme dále pokračovali ke gejzíru... Dnes už sice netryská tento nejslavnější gejzír - jen občas se dá vyprovokovat 40-ti kg mýdla - ale i tak jeho "soused" Strokkur stojí za to - interval mezi výbuchy asi 5 minut, výška taky solidní... Nafotili jsme bubliny před výstřikem a vyběhli ještě na kopec nad úkazy - super výhled a přehled... Opět slunce, ke konci pauzy kafe v přilehlém hotelu a pak už za mírného deště cesta k nejmohutnějšímu vodopádu naší cesty - Gullfoss....

Tam bohužel hrozný liják, voda shora, zboku i zespodu... :-) Jinak super připraveno pro turisty - ostatně jako všude - chodníčky nad vodopád, na jeho úroveň i pod ní... Pár rychlých fotek, pak do obchůdku nakoupit pár suvenýrů a rychle do autobusu převléct suché věci...

Pak zase kousek autobusem k nejstaršímu opatství Islandu - Skalholt. Dnes už zde sice nestojí původní stavba, která vyhořela, ale i tak příjemná zastávka, opět sluníčko... Poslední, ale opět krásnou, pauzou byl vyhaslý kráter sopky Kerid... Úžasná barevná scenárie, oběhl jsem celý kráter a ještě stihnul sejít i dolů napít se čisté vulkanické vody.. :-)

Pak už cesta zpět do Reykjavíku. Nechali jsme se vysadit v centru města, za mírného deště jsme prošli starým městem, vylezli ke katedrále se sochou Leifa Erikssona, pak kolmo na přístav kurz na hotel. Ještě po cestě zajímavý pohled - zrovna hořela vila, kde se kdysi setkali Gorbačov s Reaganem... Po návratu na hotel jen rychlá polévka a vyrazili jsme do termálu. Vstupné směšné, asi 60 korun, uvnitř super bazénky s termální vodou, 36,38,40,42 a 44 stupňů, dva velké plavecké bazény i malý tobogán... Zakázali nám tu ale fotit... :-( Jinak v šatnách je mýdlovod a šampónovod a taky sušička na plavky. Už před vstupem je každý povinen osprchovat se bez plavek - kontroluje obsluha, bachařka všechny tak dlouho pozoruje, dokud se nesvlečou... .-) Po koupeli už do postýlky... :-)

4.den sobota 26.9.2009

Dnes lehce časnější nástup na výlet - 8.30. Čekala nás pouť podél jižního pobřeží směr Vik. Hned na prvních kopcích za městem pauza na focení - kopečky byly lehce zasněžené, kolem červené a černé skály, porostlé zeleným mechem... prostě krása. Pak po silnici číslo 1 pořád na východ. V Helle na benzínce krátká toaletní pauzička a pak už první plánovaná zastávka - vodopád Skogafoss. Počasí opět na jedničku - vyběhli jsme nejprve nad vodopád na výhled a pak pod vodopádem focení s duhou... :-)

V lehkém deštíku pak jen krátký přesun asi kilometr ke skanzenu Skogar. Asi hodinová prohlídka s anglickým výkladem (průvodce překládal - měl neuvěřitelné problémy s číslovkami... :-)) Pak ještě dědeček hříbeček - zakladatel muzea zahrál na islandské národní nástroje, prošli jsme si venkovní zatravněné domečky, skákli do prodejny suvenýrů a následně již pokračovali směr východ. Z jedničky jsme na chvíli sjeli směrem k moři - k poloostrovu Dyrhólaey. Úžasné černé pláže, věže čedičových útesů a pár mnichů (dle jiného průvodce Trollů) tyčících se nedaleko v moři. Vyrvali jsme islandské přírodě také pár rostlinek i s černým pískem, snad se na naší skalce ujmou... :-)

No a to už jsme se přesunuli do nejzažšího místa dnešního výletu - Viku. Strašný vítr a písečná bouře... Většina lidí skončila okamžitě v hospodě a obchodě, snad jen my chvilku na pláži... :-) Kafe, svačinka a pak už zpáteční kurz směr splaz ledovce Sólheimajokull.

Kousek po šotolině, pár malých brodů a pak už parkoviště asi 300 metrů od splazu. Ledovce jsou na Islandu ošklivé - díky množství sopečného prachu jsou černé a dají se jen zteží odlišit od okolních černých skal. Šel jsem, až kam to šlo, do kopce, ale nestálo to za to... Začalo se opět mračit, takže zrychlený přesun do busu - a právě včas před náhlým prudkým deštěm... .-) Blížila se tedy poslední zastávka dnešního dne - vodopád Seljalandfoss.

Po dojezdu opět ideální slunečné počasí. Ještě než jsme se jali prozkoumávat tento přírodní výtvor, vrhli jsme se asi 500 metrů západně prozkoumat rokli s vodopádem Gljúfrafoss. Nicméně pokud si jej chcete prohlédnout, je nutno sundat boty, vykasat nohavice po kolena a vyrazit asi 20 metrů 2 stupně "teplou" ledovcovou říčkou. Ale rozhodně to stojí za to - uvnitř skalní průrvy super pohled a hlavně nohy si tuto studenou terapii vyloženě pochvalovaly... :-) Pak už zpět k vodopádu Seljalandfoss - jeden z mála na světě, který se dá pohodlně obejít kolem dokola - Moňa to vzdala - vzadu dost "pršelo" ale já je obešel hned dvakrát - poprvé bez foťáku, tak jsem se musel vrátit... .-)

Bylo už dost pozdě a bylo mi jasné, že nestihnem přebrat objednané auto... Zavolal jsem do půjčovny a domluvil se tak, že nám klíčky nechají na recepci v hotelu... Vypadalo to jako dobrý nápad, ale ve finále to byla největší chyba celého zájezdu.... :-(

Po příjezdu na hotel jsme chtěli někam na večeři - odjet bez ochutnání nějaké rybičky jsme nechtěli... Auto jsme na parkovišti našli - Jeep Liberty - ale nepříjemné překvapení - byl to automat a tím jsme ještě nikdy nejel... Takže noční projížďka k Perlanu a následně do centra byla opravdovým zážitkem - hlavně pro Moňu... :-) Několikrát se mi totiž povedlo levou nohou vymáčknout neexistující spojku - takže jsme všichni hlavama tloukli o přední sklo... .-) Taky se mi nezdála rychlost - až pak jsem zjistil, že tachometr je v mílích. K tomu můžeme připočíst jízdu na čtyřkolkovém převodu po dálnici a v neposlední řadě navigaci, která se mnou komunikovala pouze islandsky... Takže opravdový zážitek... :-) Na večeři jsme si našli příjemnou hospůdku vedle Indického konzulátu - zeleninový a polévkový bufet (třeba zeleninová polévka s kokosem a velmi pikantní dary moře) + 3 druhy kořeněných ryb za přijatelnou cenu asi 350 korun na osobu.

5.den neděle 27.9.2009

Velké finále - jak tento den nazval Honza při stříhání videa... :-)

Šli jsme na snídani hned mezi prvníma, narvali veškeré naše věci do auta a vyrazili směr východ. Naší první ranní zastávkou byla předem domluvená farma s koňmi. Dorazili jsme na místo přesně na čas, už na nás čekala mladá Švédka (je to jako v dávné minulosti - otroky jsou zde Švédové). Čekali jsme nějakou teoretickou přípravu, ale jen jsme vyfasovali přilby a rukavice - rozdělila nám dle oka koně, otevřela dveře stáje a hurá do přírody.... Vzhledem k tomu, že na koni předtím seděla jen Monika, byli jsme dost překvapeni... :-) Honza taky hned prohlásil, že nebýt vnoučat, která by se mu smála, hned chtěl z koně zase slézt... :-) Vyrazili jsme na okruh po loukách, několik brodů přes řeky, po sopečném písku a prudkých kopečcích hore i dole... Můj kůň byl nejlínější - vůbec se mu nechtělo hýbat (no - se 100 kily na zádech bych taky moc nepobíhal...). Ale vše byla chyba Švédky - řekla nám, že nesmíme zvednout ruce nahoru, pak že kůň poběží.... A až jsem se ke konci otrkal, zjistil jsem, že můj kůň potřebuje mít ruce nahoře pořád - pak už konečně makal.. :-) Absolvovali jsme tedy hodinovou projížďku (měří to čistého času v sedle, ne od vstupu do stájí, jak by to bylo u nás...) Po zaplacení jsme opět naskákali do Jeepa a vyrazili směr Duhové hory. V prví fázi cesta pořád solidní asfaltka a dokonce sluníčko nad krásně viditelným kráterem sopky Hekly !!! Pak už jsme odbočili z asfaltu na šotolinu. Zpočátku pohoda, kameny, štěrk, písek. Ale bohužel noční sněžení bylo za chvíli znát. Nejprve občas sněhový jazyk, pak souvislá pokrývka a nakonec nesjízdná halda sněhu... :-( Teda - být tam ještě třeba jeden další den, riskli bychom to a zkoušeli jet dále, ale vzhledem k večernímu odletu zpět do ČR by riziko bylo příliš veliké. I tak byly krásné scenérie černé krajiny a bílého sněhu, hory, rokle atd. Důvodem nesjízdnosti cesty byl fakt, že vyjetá silnice byla pod úrovní terénu a sníh z celé planiny byl nafoukám přímo do ní... A mimo silnici byly balvany a velké nebezpečí defektu.... A měnit na džípu rezervu se nám opravdu nechtělo... :-) Takže jsme se vrátili zpět na hlavní, ale přece jen jsme se pokusili objet hory a vjet do nich ze severu. Dobrý pokus - dojeli jsme ještě blíže termálům uvnitř hřebene, ale zase sněhové bariéry a návrat... V hospůdce uprostřed ničeho jsme dali polévku za těžké prachy (mimochodem - je to první hospoda do které jsem si musel obléct návleky.. :-)) Zpět jsme nejeli stejnou cestou, ale rovnoběžnou. Našli jsme po cestě ještě jednu značku "zajímavost" a tak jsme opět po šotolině s mnoha kameny odbočili. Našli jsme hned několik krásných věcí - zajímavý velmi starý statek, který zničila láva, krásnou pěšinku po hraně rokle a mnoho krásných peřejí a vodopádů. Takže nakonec byla tato zastávka i díky krásnému počasí jedna z nejhezčích vůbec.... Pak už jsme jeli prakticky non-stop na letiště do Keflavíku, ještě jsme dotankovali do plna (mimochodem auto se vrací tak, že necháte klíčky v přihrádce a otevřené auto na parkovišti na letišti... :-) Ještě jsme přikoupili nějaké islanské ohnivé vody a čekali na odlet... Ještě nám v letadle přálo dvojí štěstí - za prvé jsme seděli na sedadlech vedle Češky, která se vdala za Islanďana - takže jsme se dověděli mnoho dalších zajímavostí z jejich života a na závěr jsme ještě okénkem viděli polární záři.... Co víc si přát na závěr skvělé dovolené... :-)