Horké léto 2010 - Andalusie

10.7.2010 Sobota

Z Frýdku jsme vyjeli v 11,00, ještě jsme se museli z Dobré vrátil – Moňa nechala doma vyměněné zloté na parking. Takže druhý odjezd 11,20. Cesta bez problémů, na Bielsko, Katowice, Pyrzowice – parking Beata 13,00. Takže na letišti ještě přes 2 hodiny čas – naštěstí – strašný chaos, spousta lidí. Prošel nám kufr 29,5 kg těžký, pak už odbavení a nástup do Airbusu 320 na 3-hodinový let na jiho západ. Před přistáním dlouhé šachy – jakoby nemohl najít letiště, ale nakonec přistání něžné. Asi hodinku jsme zadrbali vyřizováním auta – ale stálo to za to – místo objednaného 3-dveřáku benzín jsme dostali fung nového Citroena 5-dveří diesel.   Měl před námi najeto jen 3,625 km… Takže funglovka. Z letiště jsme popojeli jen kousek směr Zaragoza – asi 20 km v protipohybu – hotel Campanila – neměli troják, tak jsme vzali dvojku za 49 euro. Po svačince ještě procházka do Hipercop pro sedáky – v půjčovně neměli  -  jen na objednávku – za 5 euro na den, takže bychom zaplatili 35 za kus. A v marketu jsme za krásné nové dali 18,-…. J  Plus dvě vínka… Ještě pivínko za 3,70 včetně rybí tapas v komplexu restaurací s velkoplošnou obrazovkou, kde končilo semifinále fotbalu pak už hajdy na kutě…

Ujeto 30 km

11.7.2010 Neděle

Budíček 6:00, odjezd 7:10, cesta na jih v pohodě téměř prázdná, za dáonice mýtné jen 1+3euro za 400km. Kolem Madritu obrovské rozestavěné čtvrti paneláků, všude krásná červená půda. Až asi 100kmpřed cílem jsem zjistil, že Citroen má tempomat. 1. andaluská zastávka město Cordoba,parking za řekou, lehce dostupný z dálnice, s krásným výhledem na Mesquitu. Procházka přes starý římský most od věže s andaluským museem do staré mediny, procházka arabskou i židovskou čtvrtí, nalezena i květinová ulice, lvíčata byla u vytržení z osvěžujících „pítek“. Ve finále jsme obelstili  hlídku u katedrály a bez vstupného (8eur) jsme si ji prohlédli zevnitř - červenobílé oblouky, holky nebyly vpuštěny s nanukem. Na závěr prohlídka úžasná prohlídka zahrad křesťanských králů Alcázar de los Cristianos - vstup 4 eura, děti zdarma, nádherně rozkvetlé zahrady s fontánkami, bazénky s rybami , arabskými lázněmi a vyhlídkovou věží, kde jsme byli za 10 dvanáct, respektive 14, protože v neděli ve 2 zavírají…Krásné, krásné, krásné!

Popojeli jsme za hranice města k bohužel již zavřenému archeologickému areálu maurských paláců. Nicméně i z chodníčku za plotem impozantní areál. Stejně s Kamilem nikdo nechtěl jít… vstupné se platí dole u muzea. Nahoře na parkovišti již nelze..

Dalším bodem programu Sevilla. Příjezd x kruhovými objezdy lemovanými cyklostezkami a odbočkami na infrastrukturou vybavená pole, kde však nic nestojí…evidentně chybí dostavět obytné čtvrti. Ubytovali jsme se v hotelu Belavista *** s bazénem, který jsme po celém dni rády(my holky)využily. Pokoj 50euro. A hurá do centra! Parking na Plaza de Cuba, město plné mládeže ve španělských národních dresech mířících sledovat finále MS v JAR mezi Esp a Ned.  Prošli jsme se kolem Alcazar, nádherné gotické katedrály, zpět k věži u řeky Guadalquivir. Sevilla je pompezni město širokých bulvárů, pěších  zón a výstavních palců. Protože niki nebyla zrovna v kondici-teplotka, jeli jsem zpět na ubytování fandit fotbalu v TV s pivem Mahou-čepované donesené na pokoj. Překvapivě Španělé vyhráli -  někteří se pravda oslav nedožili… Po cestě na hotel  zastávka u paláce postaveného u příležitosti světové výstavy v roce 1929, v jeho průčelí jsou zobrazena všechna významná španělská města. Celý areál v rekonstrukci, přesto přístupný veřejnosti i s vyhlídkovou terasou ve večerních hodinách. I když rozkopán, nádherný, s koupelnovými modrými vzory, zrcadlově souměrný….

4265km dnes ujeto 610 km

Pondělí 12.7.10

Pozdní start, až 8:15, cesta do 30km  vzdáleného národního parku-delty Guadal kanálu, zastávka u info centra Debeja….krásně připravené chodníčky k laguně s vodním ptactvem, koňmi a býky, trochu škoda, že tam žádný turista nepáchl už aspoň po dobu utkání pavučin, kterými jsme se prodírali.. nízko hnízdící kolonie obrovských čápů a vysoko létajících orlů. Cesta zpět rýžovými poli do Sevilly a směr na Arcos de la Frontera - bílá vesnička na skalním ostrohu-160m nad řekou, hodinová procházka ke katedrále úzkými uličkami, kde auta zápasí s chodci o místo na slunci. Nanuček, vyhlídka…

Cesta do Sherry trojúhelníku-1.zastávka ve městě Jerez dela Frontera-přímo do vinného chrámu“ bodegas Tio Peppe-ochutnávka 7vzorků(8,40 s mandličkami), nákup, 0,7l 6-9e, 5l 22,5e-pán spokojen, obdaroval holky octem s vinným bločkem. Oběd v Jerezu byl omylem, zatímco Kamil jedl minutku, já stále čekala na své menu-paella, nedodělané mastné hranolky s koulema+zmrzlinka, celkem cca 23euro. Přejezd po hranici Sherry trojúhelníku do El Puerto de Santa Maria -víno pouze zpracovávají, nepěstují -žádné vinice…

Cádiz-nejstarší evropské město, parkování za katedrálou u přímořské promenády, procházka kolem moře k pevnosti, zpět vnitřkem města na náměstí…nákup piva a vody za 3,10, Kamil na věž Torre-výstup 168 schodů-4eura-úžasný rozhled, baby to vzdaly a čekaly na náměstí. Prohlídka katedrály, dovnitř 5euro, odjezd směr Tarifa. Hledání ubytování, vše od 80 euro nahoru, až hostel u cesty i oceánu za 50e za pokoj pro 2. Koupání v kite-surfingové zóně s výhledem na Gibraltar a Maroko, Kamil málem umrzl -sakra fouká- celý rok kolem 4,5 Beaufortovy stupnice. Posezení na terásce s sherry a vínem na nejjižnějším bodu Španělska.

4610km dnes ujeto 345 km

Úterý 13.7.2010

Po 7.hod. Kamil sám vyrazil koupit lístky na trajekt do Tárify-Maroka, bohužel jen částečně úspěšně, neměl jsem Monin pas, lodní lístek 36e, děti zdarma. V 9 jsme v přístavu byli všichni, přímo tam parkování drahé-15e/půlden, proto jsme ho odvezli na jiné parkoviště za 6e. Chvilka čekání v přístavní hale, zataženo, celkem zima, bleskové odbavení a 10:30(plánováno v 10) odplutí směr Afrika. Plavba 35min, na palubě nutno vypsat vstupní lístky a orazit pas. V Maroku bohužel odrážení místních průvodců(difficult to find medina), byli ochotní jít na cenu 5e za2 hod. Za branami přístavu vše v klidu, našli jsme snadno centrum, i trhy… Vyšli jsme až na NEJ vyšší bod Tangeru-kostel i mešita-vše zavřeno. Našli jsme alespoň krásnou campus restauraci, kde velmi příjemný číšník za 17dinárů(180Kč) nanosil plný stůl jídla a pití-omeleta s vejci a sýrem, omeleta s banánem, různé druhy chlebů-omelet s burákovým máslem, medem, olivami, kozím/ovčím sýrem, lipton tea s velbloudím mlékem a medem-American kafé. Sešli jsem zpět medinou do nového města, asi kilometr pískem, typická Copa Cabana, 1 holka na 100 kluků, všichni hrají fotbal, špinavá pláž, proto se Moni nechtěla koupat-nebylo kde se převléct, holky si moře užily. Zpět na trajekt ve 3-dosť bolo Afriky… Nákup v duty-Popelka a malá mořská víla za 200. Bleskové odbavení, plavba 45min. cesta domů přes Lídl, lehké občerstvení by Moscatel a výjezd na pláž. Návrat na ubytování, kamil nudný s maily..

4648 38km

Středa 14.7.

Moni nastavila budík na 7:10, proto jsme vyjeli kolem 8 a na Gibraltaru byli za hodinu. Kartou placen vstup(neměli jsme pounds), 10liber dospělý, 2 auto, děti free. Bodrý pán u vstupněho nám sdělil, že „nejsme angličané-Anglie nás nechce, nejsme ani Španělé, ti nás chtějí jen zabrat kvůli penězům, jsme GIbraltařani“. Na Upper Rock 5 zastávek-St. Michaelś cave-při parkování úžasná otočka na rondlu 3x3m, jeskyně prostorná, krápníková, barevně nasvětlená, konají se zde koncerty. 2.zastávka Ape´s den. Dole jsme těžce hledali aspon jednu opici k fotce, k vrcholu skály jsem vyrazili po stovkách schodů.  Na dolních schodištích občas jedna opička, před posledním schodištěm jsme obdivali miminko a jak se o něj opice starají. Ale pak nás opičí rodinky držely v pasti! Pod námi i nad námi kojící opičí matky i s mládaty. Čekali jsme asi 15 min., nicméně opice neustoupily ani na promlouvání do duše… Jako anděl se zjevila slečna z ape klanu, která zapisovala počet opic. Ta nám poradila, že je máme opatrně překračovat a nedívat se jim do očí-„They are usually very friendly, They are 3 more males….“ Přes 1.opičí rodinku jsem holky přenesl, Moňa potřebovala helikoptéru, a když to vypadalo, že je vše ok, pokračovali jsme dále, jenže Teri nedopatřením škrtla o matku s dítětem a kromě otce vystartovali na Kamila, Niki a Teri další samci. Paní od opic se radši otočila, aby to neviděla, pořád se omlouvala a snažila se uklidnit sebe, mě i Kamila s holkami. Měla jsme strašný strach, že holky strachem přepadnou přes zábradlí z ocelových lan. Samec neustále Kamila poštuchoval, naštěstí matka s mládětem poodešla a hlavní samec se na Kamilovo přemlouvání taky vzdálil-pak jsme zdolali pár posledních schodů, kde Kamilovi friendly baby monkeys skákali na záda, Mona fotila…holky se stále třásly strachem a další půlhodinu nepromluvily… Cesta zpět po schodech tedy nekalpla, tak tedy asfaltkou pod horní stanici lanovky, ale přesto jsme museli poslední 2 schodiště zdolat, což se obzvláště Teri stalo tvrdým oříškem, který rozlouskla. 3.zastávkou byly Great Siege Tunnels-skála je skrznaskrz provrtána tunely, které nemíří na moře, ale na Španělsko…Pak jsme asi půl hodiny čekali na vzlet letadla. Gibraltarská rundy je totiž zajímavá tím, že křižuje hlavní dopravní tepnu a při příletu či odletu letadla musí být všechna doprava zastavena. Viděli jsme 1 přílet a 2 odlety-nádhera! Během čekání přiběhlo několik opiček, které způsobily šok našemu osazenstvu. Poslední zastávkou na skále Moorish kastle s nádherným výhledem na město přístav. Pak jsme sjeli do centra města, Kamil  vyměnil libry, abychom zaplatili parkovné-dokonce vyměnil i marocké dináry. Následovala obědová pauza s fish and chips á 6p, poté procházka po Main Street s mnoha free shopy a suvenýry. Poté cesta k Europa point-maják, skála nazývaná Heráklovým sloupem. Holky spaly jako zabité. Následovalo martýrium cesty přes hranice GBZ zpět v koloně turistů i „kulkařuv“. Jerez stop v hostelu a večerní koupání v Atlantském oceánu. Niki 3x utopená ve vlnách, výlet na písečné duny, holky sjížděly po zadku, válely sudy…. Večer pár mailů a muscatelů a mrtvo

4779km 131km

Čtvrtek 15.7.2010

Ráno budíček klasicky v 7,00, Vyrazili jsme těsně po osmé. Jeli jsme kousek stejnou cestou jako včera na Gibraltar, pak dále směr Malaga, ale ještě před ní odbočka do vnitrozemí. Vyjeli jsme od moře na pár kilometrech do průsmyku 1250 m vysokého, celou cestu nádhernými horami s mnoha luxusními residencemi a golfovými hřišti. Ve městě Ronda parking hned u kostela za vjezdem do městské brány. Procházka malým, ale velmi krásným historickým jádrem města – po obou stranách úžasné trhliny ve skalách hluboké přes 150 metrů. Přes trhlinu vedou dva mosty – v centru Ponte nuevo – kousek od něj několik vyhlídek do kraje a pak také nejstarší býčí aréna na světě. Vstupné dovnitř  euro, prohlídka jak samotné arény, tak ochozů, ale i muzea toreadorů a stájí pro býky i koně. Moc hezké místo. Cestou zpět jsme okoštovali několik vzorků místních vín – všechny hodně podobné Jerezským Sherry. Sešli jsme také dolů podél strže k arabskému mostu a arabským lázním – krásné výhledy na město na skále. Pak už  jsme mířili k autu – holky počkaly dole na kruháči, já vyběhl nahoru pro Citróna. Pokračovali jsme vnitrostátní úzkou silničkou přes pahorkatinu – zajímavá krajina, včetně největšího španělského slaného jezera. Dojeli jsme až do města Antaquera – chtěli jsme najít národní park El Torjal – značení velmi mizerné, ale přece jen jsme relativně v pohodě uspěli. Vyjeli jsme autem až nahoru po úzké  silničce, která není ani v navigaci, nahoře na náhorní plošině krásné návštěvnické centrum – spousta názorných pomůcek – děti byly nadšeny. My jsme dali další košt vínka a pok už 45 minut dlouhá procházka národním parkem kolem mnoha skal z placatých balvanů položených jakoby uměle na sobě. Moňa dokonce zahlídla i kozorožce. Je tam i delší okruh – 2-hodinový. Moc hezká procházka divokou krajinou po divokém chodníčku. Skoro bez lidí. Po procházce ještě pivínko – děti chtěly mocí mermo zpět do návštěvnického centra na audiovizuální blbosti. Z kopců nás navigace stáhla dost podivně – po úzkých a ještě užších cestičkách dokonce chvilkami bez asfaltu – nicméně směr byl dobrý a my se brzy dostali k našemu dalšímu cíli – městu Malaga. Zaparkovali jsme v podzemí Alcazabu – prošli jsme se napřed kolem pevnosti dále kolem obrovské Malagské katedrály a pak směrem k moři – podél přístavu úžasná promenáda 50 m široká – v podstatě veliká botanická zahrada se stovkami nejrůznějších rostlin a palem. K údivu nás všech tam dokonce volně žijí i papoušci – poměrně dlouho jsme pozorovali, jak rodiče učí malého ptáčka létat. Došli jsme až na konec promenády – k místní obrovské býčí aréně – zdarma se dalo projít dovnitř.  Cestou k autu ještě pozdní oběd – za 10 euro dvě menu Bosporus pita kebab + hranolky + pití. Ještě jsme se chtěli naposledy ve Španělsku vykoupat, takže jsme vyrazili podél Costa del Sol a na prvním vhodném místě jsme sjeli z dálnice. Přímo u vedlejší silnice jsme zahlédli Hostal – tak jme jej otestovali a vzhledem k ceně 50 euro hned také zaplatili. Vynesli jsme jen kufry a hurá na pláže. Zaparkovali jsme přímo u šedé oblázkové pláže – chvilku jsme skákali přes vlny, pak kopali míčem a lezli po provazové dráze. Moňa na poslední chvíli uviděla přicházet policistku, která kontrolovala zaplacené parkovné – hned jsem běžel k autu – měli jsme 2 minuty přetaženo, tak jsem policistku objel a zaparkoval kousek pod ní, v místě již zkontrolovaných aut. Sbalili jsme se, zastavili ještě doplnit zásoby v supermarketu a pak už zpět do hostalu na zbytek Muscatelu, tentokrát již dopito – takže ještě jedna láhev semi dulce vína koupeného již v Madridu a pak posezení na balkóně s krásným výhledem na západ slunce nad andaluským pobřežím. Spánek.

5160 km  380 km

Pátek 16.7.2010

Klasické ráno – 7,00 budíček, 8,10 odlet. Dorazili jsme chybějící stovku kilometrů do Granady a zaparkovali přímo u hlavní pamětihodnosti – Alhambry. Vstupné 13 euro, děti do 12 zdarma. Nejprve jsme prošli zahrady a altánky Gete… - krásné chodníčky kolem vodních nádrží s množstvím tropické květeny. Druhým vstupem byl pro nás palác Carlose V. – takové menší koloseum – kruhová stavba s muzeem. Na 10,30 jsme měli objednán vstup do nejslavnější části – Nazeirova paláce. Bohužel  s davem dalších  turistů a skupin jsme si prohlédli opravdu unikátní palác jinde nevídaný – zejména kamenická práce na všech zdech, oknech i dveřích a pak krápníkové stropy místností jsou úchvatné. Trochu škoda, že hlavní část – venkovní chodba s krásnými sloupy prochájí rekonstrukcí, takže jsme ji neviděli v plné kráse. Ale i tak jsme se shodli, že pravdu má Nicol – ta prohlásila, že tak veliké to rozhodně nepředpokládala a z té krásy se jí zatajil dech… .-)

Následně jsme si prohlédli ještě pevnost – Alcazabu – hlavně vyhlídková opevnění s krásnou věží stály za to. Zpět dalšími zahradami a pak už prudce dolů do centra města – krásné uličky, obrovská katedrála (vstupné 3,50 euro) – uvnitř hezká výzdoba – spousta zlacených dřevorytů. Pak jsme se bohužel rozdělili – já šel pro auto zpět na kopec a holky čekaly na náměstí v centru. Vypadalo to jako dobrý nápad, ale když jsem neustále kroužil úzkými uličkami, jednosměrkami a zákazy kolem centra, kam se nešlo dostat autem, trpce jsem tohoto rozhodnutí litoval. Nakonec jsem byl nucen zahodit auto v podzemních garážích a dojít pro ně pěšky. Monika si totiž samozřejmě nechala mobil v autě…

Takže s hodinovou ztrátou jsme vyrazili z města po klikaté silnici směr kopec – Sierra Nevada. Je to jen asi 35 km, ale pořád prudce serpentinami nahoru až do výšky 2550 metrů, kde je poslední záchytné parkoviště s občerstvením. Po cestě jsme viděli i hlavní lyžařský areál. Nahoře krátká hodinová procházka k vyhlídce se sousoším a pak na focení ke sněhovým polím. Následně kávinka a nanuk a sjezd dolů do nížiny Granady. Abychom si ulehčili programu na zítra, vyrazili jsme po dálnici směr sever – do 400 km vzdáleného Toleda. Hned napodruhé jsme našli hostal asi 1,5 km od centra, s parkingem pod okny – cena 49 euro.

  5745 km             585 km za den

Sobota 17.7.2010

Budíček tentokráte už 6,30. Obvyklé procedury, odchod 7,45. Procházka středověkým Toledem – krásné úzké uličky labyrintu města, celkem problém něco najít a neztratit se. Postupně jsme pročli kolem Jezuitského kostela, katedrály (ještě zavřeno, jen jsme nakoukli – jinak vstupné 7 euro). Poslední bod procházky obrovská Alcazaba – poměrně moderní. Cestou zpět několikrát zpátečka – mnoho uliček končí ve slepých koncích. Celkový dojem velmi pozitivní. Došli jsme zpět k hostelu, nastartovali Citróna a fičeli do 130 km vzdáleného El Escorial. Celou dobu po dálnici v minimálním provozu. Parkoviště pod zemí kousek od vstupu – cena za dospělého 8 euro, děti 3,50 e. Lze i guided tour, která je o 2e dražší, ale mnohem nudnější. Prošli jsme postupně pinacotecu, pár královských pokojů, královské hrobky, baziliku i knihovnu. Pak kolem paláce směrem do zahrad – bohužel mají jen jeden vchod i východ, takže je třeba se po prohlídce opět vrátil kolem celého paláce. Nakoukli jsme i do centra městečka a bez zbytečného zdržování namířili do 60 km vzdáleného Madridu. Po cestě lze ještě odbočit k národní mu hřbitovu již zdálky z dálnice viditelnému – obrovský kříž a hrobka Franca ve skalní jeskyni. V Madridu jsme odhodili auto v podzemí kousek od královského paláce, prošli jsme kolem dokola celého paláce, královský kostel opět jen se vstupným 2e, takže jsme dovnitř nešli. Krátké zastávky v suvenýrech – holky potřebovaly utratil svá eura – Nici bez problémů vše utratila a ještě pochybělo, Teri měla velké dilema a nic nechtěla. Došli jsme na nanuk a pivo do zastřešené jídelny kousek od centra – draho, plno, zmatek… Pak ještě hlavní náměstí Plaza Major – zajímavé – s balkónovými domy a zpět k autu. Pak ještě autmo kolem Prada až do moderní čtvrti se zastávkou u stadiónu Realu Madrid Santiago Bernabeu. Vstupné dovnitř pouhých 16 e. Takže jsme jej jen obešli – oficiální obchůdek praskal ve švech – stovky černochů – všichni vypadali, jako že se rozdává vše zdarma. Přitom triko bez jmenovky stojí 78e. Pak ještě odbočka k benzince dobrat plnou nádrž a zahodit auto zpět k půjčovně.

6014 km               269 km za den

Odbavení bez problémů, chvilka čekání na let a … po poměrně velmi neklidném letu jsme se ocitli v Katowicích – po ještě neklidnější jízdě pak ve FM…