Okruh Slovinskem

1. den pondělí 11.8.2008

Odjezd 4,00 z FM, hladký průjezd, na slovinské hranici nákup dálniční známky – 32 euro na půl roku (vracet z 50 eurovky se holkám v budce moc nechtělo...). Trochu komplikace u Mariboru – navigace nezvládla novou dálnici...

Centrum Mariboru – parking bez problémů dole u vody, hodinová procházka historickým jádrem, hezké výhledy z mostu přes Drávu na sjezdovky v Pohorje a vinice na druhé straně. Stará trta – nejstarší vinná hlava střední Evropy – údajně 400 let a stále plodí. Na trhu jsme nakoupili papriky – 1 kg= 1euro. Přejezd do Ptuje – penzion nalezen bez problémů – Žiga – přímo v centru, pěkný pokojík s WC – cena 35 euro za pokoj. Osedlali jsme kola a vyrazili. Výjezd z města lehce problematický – zajeli jsme si 5 km, které ve finále Monice těžce přebyly...

Prvních 17 km jsme jeli po úplné rovině, ale po poměrně hlavní silnici – tak kamión co 5 minut... Cíl byl stanoven pod hradem Borl nad Drávou. Tam pivko – a cesta zpět delší, hezčí, ale kopcovitou vinnou stezkou přes Cirkulare, Gradišče, Dravce a Videm. Kopce krátké, ale „k...a“ prudké, mezi vinicema a dančí oborou. Já a Tery jsme pěšky šlapali dva nejtěžší, M+N skoro všechny. Nika zpočátku nechtěla slézt z kola, ale když viděla maminčino zoufalství, sama nabízela slezení... Celkem 41 km po vinné oblasti Haloze. Jedinou vinotéku po cestě zavřeli ten den o 2 hodiny dříve... A tak jsme vínko na večer koupili až v Ptuji – Rýňák z čepu 3 euro za 2 litry.

Po návratu rychle do plavek a směr Terme. Vstup po 18.hodině 8,5 za dospělého a děti zdarma. V areálu 3 venkovní bazény, 3 vířivky, vnitřní bazén, areál sauny a vnitřní 4 metrový tobogán, který učaroval dětem. Kdyby nebyly na smrt unavené po kole, ještě by chtěly jezdit. Výrok dne – Tery “Já nejsem vůbec unavená, ale mamka je mrtvá...“ Návrat na penzion, rychlá studená večeře, my s Moňou po 2 litrech vína a opravdu zasloužený spánek.

Ujeto 654 km

2.den úterý 12.8.2008

Těžké ráno a pomalý start. Tery budíček 6,30, hledali jsme Niku, ta spala jako pes – v nohách... (na sobě dva vršky od pyžama – balila se sama :-) a plínku...) Procházka směr vinný sklep – od 10,00 soukromá prohlídka a degustace. Bílé víno 85 %, červené 15%, 2,5 mil.lahví, 2 řady – bílá etiketa – lehké ovocné, levnější – 5,20 euro – včetně šamióna Sauvignon – na nejstarší Evropské vinné soutěži v Ljubljaně či stříbrného medailisty mezi evropskými Chardonnay. Černá etiketa – archivovatelné, vyšší zbytkový cukr – 10 euro a více. Mají nejstarší středoevropský vinný archív – od roku 1918 – Zlatá trta. Co 12 let mění korky u všech lahví a degustují. Prohlídka – 15 min sklep, 20 min film z diapozitivů, pak ochutnávka 5 vzorků – cena 9 euro včetně lahve vína – Cuvee. Laški ryzlink, Chardonnay, Sauvignon, Pinot Sin barrique a Yellow muscat semisweet.

Následovala procházka po nejhezčím středověkém slovinském městě Ptuj – hrad, káva 1,5 euro, Moňa koperské červené – dobré 2euro- Vstupné na hrad 4 eura.

Pak už jsme vyrazili po dálnici směr Ljubljana – silný protivítr a táhlé kopce. Na poslední chvíli pumpa – do 50 litrové nádrže mi vešlo 49,2 litru.... Našteěstí holky spaly a nezmatkovaly...

Postojna jama – parking 3,5 eura, skvělé značení, vše okolo super připravené pro turisty, všude toalety zdarma atd. Až na slečnu v pokladně, 10 min jsme čekali u okénka na lístky. Vstupné 19 euro, otroci do 5 let 1 euro, otrok 12 e. V jeskyni 8 stupňů, teplé oblečení nutné – hlavně ve vláčku. Dovnitř do jeskyně se vyjíždí každou celou hodinu – vlaky tam navozí stovky lidí rychlostí pendolina... Poté asi 3 km procházka s průvodkyní v AJ (mutace také SLO, GB, ITA, GER a FRA). Neskutečně prostorná jeskyně, celkem 21 km chodeb a sálů, desítky tisíc krápníků, velbloud, šikmá věž z Pisy, spaghetti a symbol jeskyně – briliant. Jezírky se slepými ještěrkami slovinské ludry vypustily – chtějí více vydělat a tak zřídili vedle jeskyně ještě akvárium za zvláštní vstupné... - 4 osoba, 2 otrok.

Po prohlídce 9 km serpentinama směr Predjamski hrad – sídlo loupežníku zasekané do skály a jeskyně, moc hezké exteriéry. Hned pod hradem ještě kolbiště pro koňské rytířské turnaje. Cestu do Vipavy nám MIO vytyčilo po šotolině, kde už asi dlouho nikdo nejel, ale projeli jsme a zkratka to určitě byla... Kemp Vrchpolje – 10 euro za osobu a noc, přímo u kostela – což, jak jsme zjistili druhý den, je jediná nevýhoda kempu... Welcome drink – červené víno s džusem, úžasné sociálky s pejsky a kočičkami jako symboly dámy a muži, výhled na vinice + západ slunce. Nad horami vrtulníky hasily požár. Víno majitelů – neurazí, nenadchne...

Ujeto 232 km.

3.den středa 13.8.2008

7,00 budíček – kostelní věž svolává lidi na mši – a my bydlíme až příliš blízko ní.... Odjezd po snídani 8,30 – směr moře – Koper. Vjeli jsme přímo na centrální městskou pláž – kamenitá, dost lidí, ale zdarma a holky byly nadšené. Po třech hodinách ve vodě (Tery píchla kruh, Nika lovec mušlí – plave jak ryba, Tery se napila a slaná voda jí moc nechutnala...) jsme vyrazili do nejhezčí slovinské jeskyně – Škocjan.

Dojeli jsme „akurat“ na prohlídku ve 13,00 – opět každou celou. Vstup 14 euro, otroci zdarma, první fáze prohlídky – asi 1 km z kopce dolů ke vchodu do podzemí – průvodce SLO+ITA a GER+ANG – teda německy jen „schlecht“... Dále 500 metrů dlouhou vydlabanou chodbou do nitra hory. Silent Cave – krápníková výzdoba slabší, ale na konci už jsme uslyšeli řeku Reka a prudce jsme sestoupili do druhé části – hollywoodských kulis, za které by se nemusel stydět ani Indiana Jones či Steven Spielberg... Takzvaný podzemní Grand Canyon je spoře osvětlený, ale tím více úchvatný – včetně chodníku původních dobyvatelů, či můstku 60 metrů nad vodopádem na řece Rece. Zápis do Unesca si tento div světa určitě zaslouží... Pak už postupný výšlap na povrch – podzemní Pamukkale, spousta netopýrů a na konci možnost volby – 30 minut pěšky nebo 10 minut zubačkou.

Dalším postupným cílem byla obec Lipica se světoznámým hřebčínem. Ohrady prázdné, vstup do stájí 9 euro, jen celá hodina, vše okolo hogo-fogo – kasino, golf atd.. Ale koníky jsme viděli. Po cestě zpět jsme se zastavili na náměstí ve Vipavě ve vinotéce. Byla neskutečně hezky vybavená a vyzdobená, ochutnávka zdarma – dali jsme 5 vzorků, něco nakoupili a fičeli dále.

Vrátili jsme se zpět do kempu – kola zanechaná ve stanu nikdo neukradl a tak jsme mohli vyrazit na cyklo tůru. Jeli jsme přes Vipavu do 11 km vzdálené nejhezčí vinařské obce okolí – Goče. Bylo to vlastně 11 km pořád mírně do kopce, zpět jsme prakticky nešlápli do pedálů... Na náměstíčku jsme oslovili nějakou paní, že bychom chtěli vínko a ta nás vzala do sklípku. Dali jsme 5 vzorků a nakoupili 2x 1,5 litru sudovky po 1,30 za litr. Opět víno, které nepřekvapí, ale ani nezklame. A za tu cenu.... V nocï celkem slušný vítr a déšť, ale ráno opět sluníčko.

Ujeto 160 km.

4.den čtvrtek 14.8.2008

Rychlý ranní start a cesta směr italská Goricia, krátký průjezd Itálií do nejsevernější slovinské vinařské oblasti Goriška Brda. První zastávka u hradu v Dobrovu – vinotéka na hradě zavřená, tak alespoň pár prospektů a rad na informacích. Sjeli jsme do podhradí do největšího slovinského vinného sklepa, prohlídka sice bez předchozí objednávky není možná, ale alespoň jsme ochutnali pár vzorků a nakoupili nějaké láhve... Mají tři řady vín – 3 e, 5 e a 9 a více. Pokračovali jsme kopcovitou Brdou na rozhlednu – opět krásně nachystaná pro turisty – široký rozhled od Terstu po Triglav.

Pak už definitivně opouštíme vinnou etapu naší výpravy a vydáváme se do hor. První zastávkou horské části je soutězka Tolmin – vstupné asi 4 eura, pěší procházka pomalou chůzí (se čtyřletými dětmi) 1 a čtvrt hodiny, krásně značený okruh – 3 mostky, 3 tunely (paní v pokladně nám půjčila i baterku), Medvědí hlava, Danteho jeskyně a Ďáblův most. Další cesta podél Soče směr Kobarid – vodopád Kozjak neoznačen, dojeli jsme až k vodopádu Boka – holky spaly jak zabité, tak jsme pokračovali dále přes Bovec a vzhledem ke krásnému počasí do strmého kopce na nejvyšší bod naší cesty – směrem na italské hranice – sedlo Predel a dále placenou silničkou (5 euro) – úzká cestička, serpentiny, neustálé couvání a vyhýbání se protijedoucím autům až na nejvyšší bod – 2,070 metrů – Mangrtské sedlo. Nahoře mraky a zima – Niki dokonce odmítla vystoupit z auta na procházku, a tak jsme šli na výhledy pouze ve třech... Poté už všichni kousek níže na horskou koču – vrcholová štamprle, holky džusík. Cesta dolů kupodivu celkem v pohodě, vrátili jsme se až k vodopádu Boka – procházka po levé straně potoka cca 20 minut po značené cestě do prudkého kopce k vyhlídce na vodopád (ne k vodě !!!). Následuje hledání ubytování podél Soče, první nabídka byla 60 euro za pokoj, zdálo se nám příliš, další dva domečky obsazeny a 4. pokus úspěšný – krásný pokojík s balkónem, příslušenstvím a ranní teplou snídaní za 40 euro celkem... Večer opět splněna povinná litrová dávka vína na osobu – Brdské Chardonnay – 1,5e/litr.

Ujeto 211 km.

5.den pátek 15.8.2008

Výborná snídaňka včetně míchaných vajíček se šunkou, cesta kousek zpět k přírodnímu divu Velika Korita Soče – procházka mezi dvěmi parkovišti s mostky – asi na 40 minut – úžasné scenérie kaňonu vymletého pronikavě smaragdovou řekou Soča. Já jsem pak vyběhl zpět na první parking pro auto, Tery dostala na prdel za nesmyslné vztekání a pokračovali jsme pořád dál do kopce směr sedlo Vršič. Než jsme se pustili do serpentýn, podnikli jsme objevitelskou výpravu k pramenu Soče. Od koče „U izviru“ je to asi půl hodinka do kopce, asi 90 procent cesty sice hodně do kopce, většinou po schodech, ale posledních asi 100 metrů hodně obtížné – tak světle modrá ferrata – po úzké římse s řetězy a v davu turistů. Vypadalo to, že holky se tam nemohou dostat, ale nakonec jsme se tam korytem řeky dostali všichni čtyři. Pramenem je více než 35 metrů hluboké jezírko, ve kterém Soča vyvěrá.

Další krátká zastávka u botanické zahrady, ale vzhledem k tomu, že většina květin již odkvetla, ani jsme nešli dovnitř... Pak už 46 vraceček – polovina nahoru a druhá dolů přes sedlo Vršič – do nadmořské výšky 1,600 metrů. Celou dobu prudký liják, takže jsme nezastavili ani na vrcholu, ani u ruského kostela... Dole jsme se napojili na Sávu a jeli vstříc nejvyššímu vrcholu Slovinska – Triglavu. Teda jen dolinou Vrata – cesta placená – 2,50 euro – 10 km šotoliny – pouze pro osobáky. Na posledním parkovišti krásná chata – oběd: kyselica s klobásou, holky palačinky. Krásné výhledy na stěny Julských Alp. Po zpáteční cestě ještě zastávka u vodopádu Peričnik, hodinová procházka přímo k vodopádu a dokonce i za něj. Poté jsme sjeli do Mojstrany, kola dolů ze střechy a po opravdu úžasné cyklostezce (asfaltem zalité koleje včetně železničních mostů, pořád podél Sávy) směr Kranska Gora. Bohužel 2 km před cílem nás zastavil prudký liják, chvíli jsme čekali v lesíku, ale nelepšilo se to a navíc začala bouřka, tak jsem nechal holky pod stromy a vyrazil pro auto. Takže na kole všichni 7,5 km, já dvojnásobek. Na trochu uklidnění deště jsme čekali ještě nějakých 20 minut – abychom mohli do kufru naložit dětská kola. Na další den jsme nechali plánovanou zastávku v Planici a promočení – Moňa jen v kalhotkách – jsme fičeli směr Tarvisio – 11 km z Kranske Gory.

Marco nás čekal, připravil nám dva pokoje (od rodičů a od sestry), večer holky strávily hraním v dětském pokoji, Moňa učením a já s Markem nad mincemi.

Ujeto 134 km.

6.den sobota 16.8.2008

Ráno jsme trošku zaspali – do 8,30 – odjezd v 10,00. počasí opět výborné, první zastávka u mamuta v planici – nezdá se až tak obrovský, jak jsme si představovali.... Další procházka byla věnována vyvěračce Sávy Dolinky – Zelenci. Z parkoviště jen asi 5 minut pěšky po stezce, moc krásné, čisté, jen 7 stupňů teplé esmeraldově zelené jezírko, kterým probublává na povrch tato významná slovinská řeka. Nad jezírkem ještě posed s vyhlídkou a popisem okolí.

Dále jsme pokračovali ke dvojici nejslavnějších slovinských jezer – začali jsme u Bledu – respektive kousek od něj – u soutěsky Vintgar. Vstupné 4 euro, otroci 1. Celá soutěska je 1,600 metrů dlouhá, strašně moc turistů, poměrně hezká, ale my jsme už příliš rozmazlení podobnými úkazy ve Švýcarsku či Itálii, takže nadšení jsme nebyli... Zpět soutěskou jsem šel pro auto sám, holky pokračovaly dále k nejbližší vesničce (za neustálého zpěvu) ke hřbitovu, kde jsem je vyzvednul. Chtěl jsem jim ušetřit chození, ale bylo to tak asi stejně daleko... A já zbytečně najel asi 15 km kolem masívu...

Pokračování směr Bohinj – ještě krátká návštěva supermarketu – víno, chléb a ovoce... Pak už západní konec jezera – hotel Zlatorog a ještě kus autem do kopce placenou cestou – 3 eura – až na poslední parkoviště pod vodopádem Savica (vstupné 4 euro). K němu ještě stovky schodů až na velmi „mokrou“ vyhlídku pod vodopád, tam vrcholové foto a po stejných schodech dolů. Holky se učily skákat po dvou a pak i po třech schodech... Pěkně jim to šlo... Od Zlatorogu ke koče by to trvalo 40 minut, pak k vodopádu dalších 20.

Kolem Bohinjského jezera zpět k Bledu, auto na parking a procházka za nádherného počasí kolem něj, až ke koupališti – to bylo zavřené kvůli testování potápěčů. My jsme si za 13 euro půjčili pramici a hodinu jsem trénoval zádové a trapézové svaly veslováním. Z vody krásné pohledy na ostrov s kostelíkem, na hrad i okolní dvoutisícovky. Posledním bodem programu ve Slovinsku byla úžasná káva Mokacinento, zmrzka, holky skluzavka a pak už směr Tarvisio.

Marco dnes uvařil pastu – bez masa, jen na proscutu, pak párky bez chleba. Jo – jiný kraj, jiný mrav... Večerní program stejný jako v pátek.

Ujeto 200 km.

7.den neděle 17.8.2008

Po ránu jsme se rozloučili nejen s Tarvisiem a Marcem, ale vlastně i s jihem a zamířili do Ramsau (170 km). Holky nechtěly jet – dětský pokoj Marcovy sestry se jim zalíbil...

Po cestě jsme museli zaplatit tunel – 9,50 euro. V Ramsau napřed do informací pro mapu, pak kafe v zimní restauraci u běžecké trati – spousta lidí, venkovní grilování selete, živá hudba – prostě pohodové slunečné letní nedělní odpoledne.... Holky uklízely chlívek kozičkám, ve finále je Niki vypustila na louku a dva vrchní je 10 minut naháněli zpátky... Objeli jsme několik vytipovaných penzionů, ale Vánoce bez šance...

A tak jsme vyrazili na zpáteční cestu - opět jedno platidlo – 4,50 e a dále k vinařům – otestovat si cyklotrasu na příští víkend na naši cyklo-vinnou akci. Ale to už je zase jiná pohádka...

Celkem ujeto 2,460 km.